NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CARNIVAL IN COAL + GOJIRA + ZUBROWSKA = GROTESQUE THROUGH INCOHERENCE. Touto jednoduchou rovnicí se dá asi nejlépe vyjádřit pocit, který z alba „One Thousand Blasting Words“ mám. Ano, stejně jako ostatní uvedená seskupení jsou i G.T.I. Francouzi, což však není jediným pojítkem mezi nimi a třemi zbývajícími kapelami. Tím druhým a mnohem podstatnějším poutem je tvorba kvalitní, propracované a poměrně originální muziky, která by mohla najít odezvu právě u fanoušků výše zmíněných performerů.
Sympatická pětice z Nantes svou muziku sama popisuje jako deathcore, s čímž by se dalo snadno souhlasit. Základem jsou tedy agresivní, odsekávané kytary, výbušná rytmika a vesměs řádně nasraný vokál, což by sám o sobě zřejmě ještě nebyl důvod k jásotu, avšak připočteme-li si k tomu všemu značný skladatelský um, milimetrovou přesnost (milovníci matematiky si také místy přijdou na své – některé momenty nesou zcela jasný odkaz MESHUGGAH, slyš např. „Scold“) a obrovskou dávku nadhledu se spoustou vkusných, stylově si značně odporujících vsuvek, dostáváme se již do zcela jiných dimenzí. Je to tak, muzikanti disponují patřičnou dávkou humoru (což potvrzuje i hostování Arno Strobla z CARNIVAL IN COAL ve skladbě „Sunlight“), takže pro ně není absolutně žádným problémem odskočit si na malý moment od toho všudypřítomného burácivého lomozu a v neočekávané chvíli vyloudit na tváři posluchačově úsměv zakomponováním hip-hopové nebo elektronické vsuvky, heavymetalového sóla či (a to mě skutečně hodně pobavilo) krátké countryové vložky spojené s něčím, co ponejvíc připomíná alternativní verzi znělky animovaného seriálu Happy Tree Friends.
Jenom na různých odlehčeních a vtípcích by se však pochopitelně stavět nedalo, což si naštěstí GROTESQUE THROUGH INCOHERENCE velice dobře uvědomují a nezneužívají toho nad míru. Jsou dostatečně brutální, technicky zdatní a skladatelsky nadprůměrní a i bez oněch místy poměrně vtipných pasáží umí zaútočit na posluchače neoddiskutovatelnou porcí kvalitní a variabilní muziky. Zkrátka, jsou sví… Oproti debutu více sázejí na střední tempa, na jeho častější změny, neustálé „zasekávačky“ a různorodější strukturu skladeb, ale nikterak tím naštěstí nerozmělňují svůj celkový projev. Pravda však je, že z komplexního pohledu se jedná o méně brutální počin než minule, což se koneckonců dá tvrdit i o soundu, kterým tato nahrávka disponuje.
Ve zvuku také spatřuji jedinou slabinu – je dosti zahuhlaný a zvláště bicí by určitě mohly být průraznější. Nebudu tentokrát psát nic o tom, že se jedná o maličkou vadu na kráse, poněvadž mě v tomto případě skutečně mrzí, že album nebylo oděno do zářivějšího zvukového kabátku…
CARNIVAL IN COAL + GOJIRA + ZUBROWSKA = GROTESQUE THROUGH INCOHERENCE
8,5 / 10
1. Stabilized
2. Smoky
3. Sphere
4. Soundsuckers
5. Scold
6. Scandal
7. Shame
8. Serum
9. Sunlight
10. Status Quo
11. Scarecrow
One Thousand Blasting Words (2006)
Demo (2006)
Utopia City (2004)
G.T.I. (demo) (2002)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Several Bleeds Records
Stopáž: 42:41
Produkce: Neb Xort
Studio: Drudenhaus
Pěkně po „dillinžerovsku“ začíná nové album Francouzů GROTESQUE THROUGH INCOHERENCE, zasekávané kytary však okamžitě doprovodí zvláštně modulovaný vokál recitačního typu, zvrat, řev, virblující bicí, a pak si zkuste odhadnout co přijde dál. No kdo by čekal pokřivenou country vložku? Snad jedině šílenec, a nebo Francouz. A tím je v podstatě řečeno vše. Protože dál už je to například i směsice grind řezničiny prokládaná techno pasážemi, nebo thrashová sekanice s rozpustilým dance refrénem. Opravdu svérázná hudební extroverze.
stejné postupy jako na debutu kterej je imho lepší, pořád ale nadprůměr v dnešní době zaplavu tohoto všeho podobného
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.